Poplatky u lékaře mohou pacienty nepříjemně překvapit. Ne každý požadavek na platbu je ale oprávněný. Kdy může lékař účtovat poplatek, kdy může jít o neoprávněný nebo nelegální poplatek u lékaře a za co už pacient platit nemusí? Podívejte se, jak poznat poplatky u lékaře, které mohou být sporné, na co máte jako pacient právo a jak postupovat, pokud po vás ordinace požaduje peníze za běžnou zdravotní péči.
Platíte u lékaře za něco, co má hradit pojišťovna? Jak poznat neoprávněný poplatek
Setkali jste se v ordinaci s požadavkem na několik stovek korun za registraci, objednání nebo vystavení dokumentu? Některé služby si pacient skutečně musí zaplatit sám. Jiné jsou ale součástí zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění a jejich zpoplatnění může být problematické. Rozhodující proto není jen samotná částka, ale především důvod, za který ji ordinace požaduje.
Poplatek v ordinaci ještě neznamená porušení zákona
Lékař může pacientovi účtovat služby, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Typicky může jít o různá potvrzení, některé posudky, administrativní úkony prováděné na žádost pacienta nebo výkony, které zdravotní pojišťovna nehradí.
Jiná situace nastává u běžné zdravotní péče. Pokud je konkrétní výkon hrazený zdravotním pojištěním, nelze ho jednoduše přeměnit na placenou službu jen tím, že ho ordinace uvede ve svém ceníku.
Důležité je také to, aby pacient předem věděl, za co má zaplatit a jaká bude cena. Nečekané oznámení o poplatku až po vyšetření je důvodem k otázce, proč byla platba požadována.
Za co může pacient běžně platit?
Existuje řada situací, kdy úhrada z kapsy pacienta dává smysl. Ne každá služba, kterou poskytuje lékař, je totiž automaticky zdravotní péčí hrazenou pojišťovnou.
Může se například jednat o:
- některá potvrzení pro zaměstnavatele,
- posudky pro řidičské oprávnění,
- potvrzení pro sportovní nebo jiné mimozdravotní účely,
- některá očkování nehrazená z veřejného zdravotního pojištění,
- některé administrativní úkony na žádost pacienta,
- kopie nebo výpisy dokumentace v případech, kdy je jejich úhrada přípustná,
- zdravotní služby poskytované mimo rozsah veřejného zdravotního pojištění.
Rozhodující je vždy konkrétní služba. Nestačí tedy pouze tvrzení, že „je to v ceníku“.
Největší problém: povinný poplatek za běžnou péči
Za problematické lze považovat situace, kdy je pacient nucen zaplatit za něco, co je součástí standardní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění.
Typickým příkladem může být požadavek, aby nový pacient zaplatil určitou částku jen proto, aby ho ordinace přijala do běžné péče.
Stejně tak je vhodné zpozornět, pokud je po pacientovi požadován pravidelný paušál pouze za to, že chce využívat standardní zdravotní služby.
Samotný název poplatku přitom nerozhoduje. Ordinace ho může nazvat například „registrační“, „provozní“, „administrativní“ nebo „členský“. Podstatné je, co za něj pacient skutečně dostává.
Musíte platit za registraci k lékaři?
Registrační poplatek patří mezi požadavky, u kterých by měl být pacient obzvlášť obezřetný.
Pokud ordinace požaduje peníze pouze za přijetí pacienta do běžné péče, je namístě zjistit, jaký právní důvod pro takovou platbu existuje.
Něco jiného může být dobrovolný program s konkrétními službami navíc. Takový program však nesmí být pouze převlečeným poplatkem za standardní péči.
Před zaplacením je proto rozumné požádat ordinaci o přesné vysvětlení:
- co částka zahrnuje,
- zda je platba povinná,
- zda existuje standardní varianta bez poplatku,
- proč službu nehradí zdravotní pojišťovna.
Poplatek za objednání na čas: kdy může být sporný?
Některé ordinace rozlišují mezi běžným objednáním a placenou službou, například přednostním termínem nebo jiným nadstandardem.
Samotná organizace objednávání pacientů ale není automaticky placenou službou. Pokud pacient platí pouze proto, aby mohl získat běžný termín vyšetření, je vhodné ověřit, zda existuje možnost standardního objednání bez úhrady.
Velmi důležitá je dobrovolnost. Pokud ordinace nabízí placenou variantu jako nadstandard, pacient by měl mít možnost využít také standardní péči, která je poskytována v rámci veřejného zdravotního pojištění.
„Administrativní poplatek“ neznamená, že ho musíte zaplatit
Pozor také na neurčité poplatky bez jasného vysvětlení.
Na ceníku se mohou objevit například formulace:
- administrativní poplatek,
- provozní poplatek,
- servisní poplatek,
- poplatek za komunikaci,
- poplatek za vedení dokumentace.
Samotné označení ale neříká, zda má ordinace na takovou úhradu nárok.
Pacient by měl být schopen zjistit, jaká konkrétní služba je za poplatek poskytována a proč není hrazena zdravotní pojišťovnou.
Pokud personál nedokáže jednoduchou otázku zodpovědět, není důvod platbu bez dalšího přijímat.
Platba za recept nebo eRecept
Také požadavek na peníze za vystavení receptu může vyvolat otázky.
Pokud jde o běžné předepsání léčby v rámci poskytované zdravotní péče, měl by pacient zjistit, proč je za tento úkon požadována samostatná částka.
Jiná situace může nastat u specifických služeb, které nejsou součástí běžné hrazené péče. I zde však musí být zřejmé, za co pacient platí.
Poplatek musí mít jasný důvod
Před zaplacením jakékoli částky v ordinaci si položte několik jednoduchých otázek:
1. Co přesně mi ordinace účtuje?
Nestačí odpověď „je to poplatek podle ceníku“. Pacient by měl vědět, jakou konkrétní službu za peníze získává.
2. Je platba povinná?
Pokud se jedná o nadstandard, měla by existovat možnost standardního řešení, pokud ji právní předpisy a charakter péče umožňují.
3. Hradí tuto službu zdravotní pojišťovna?
U běžné zdravotní péče je zásadní rozlišovat mezi službou hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a službou, kterou si pacient objednává mimo tento systém.
4. Byl jsem o ceně informován předem?
Pacient by neměl být postaven před hotovou věc až po provedení služby.
5. Dostanu doklad o zaplacení?
Vždy je vhodné požádat o potvrzení, zejména pokud jde o vyšší částku nebo o platbu, jejíž oprávněnost není jasná.
Ceník ordinace není automaticky důkaz, že je poplatek oprávněný
Pacienti někdy předpokládají, že pokud je určitý poplatek vyvěšený v čekárně, musí být automaticky v pořádku. Tak jednoduché to ale není.
Ceník je důležitý především z hlediska informování pacienta. Samotné uvedení poplatku v ceníku však neznamená, že lze zpoplatnit libovolný úkon.
Rozhodující je právní povaha konkrétní služby a pravidla veřejného zdravotního pojištění.
Co dělat, když po vás lékař požaduje sporný poplatek?
Nejlepší je nezačínat konfliktem. Nejprve si nechte vysvětlit, proč je platba požadována.
Můžete se zeptat:
„Můžete mi prosím říct, za jakou konkrétní službu tento poplatek platím?“
Případně:
„Je tato služba hrazena zdravotní pojišťovnou, nebo jde o službu mimo veřejné zdravotní pojištění?“
Pokud máte pochybnosti, požádejte o ceník a doklad o zaplacení. Ceník si můžete také vyfotografovat, pokud je to vhodné a není tím narušeno soukromí dalších pacientů.
Schovávejte si účtenky a komunikaci
Pokud máte pocit, že vám byl účtován neoprávněný poplatek, uchovejte si všechny dostupné podklady.
Může jít například o:
- účtenku,
- kopii nebo fotografii ceníku,
- e-mailovou komunikaci,
- SMS zprávy,
- informace z webu ordinace,
- písemné vysvětlení zdravotnického zařízení.
Tyto podklady mohou být důležité při pozdějším řešení celé situace.
Kam se obrátit, když máte podezření na neoprávněný poplatek?
Prvním praktickým krokem může být kontaktování zdravotní pojišťovny. Ta může posoudit, zda konkrétní zdravotní výkon patří mezi služby hrazené z veřejného zdravotního pojištění a zda je situace důvodem k dalšímu prověření.
V závislosti na povaze problému může přicházet v úvahu také příslušný krajský úřad jako správní orgán v oblasti zdravotních služeb.
U jednání lékaře, které může mít také profesní nebo etický rozměr, lze zvážit podnět České lékařské komoře.
Nenechte se odbýt větou „tak to máme nastavené“
Interní pravidla ordinace nejsou sama o sobě důvodem, proč musí pacient zaplatit jakoukoli požadovanou částku.
Pokud nerozumíte tomu, proč po vás lékař peníze požaduje, máte právo se zeptat. Stejně tak je rozumné zjistit, zda existuje standardní varianta bez poplatku a zda je požadovaná služba skutečně mimo úhradu z veřejného zdravotního pojištění.
Zvláštní pozornost si zaslouží situace, kdy personál používá nátlak:
- „Bez zaplacení vás nevezmeme.“
- „Tak to platí všichni.“
- „Bez tohoto poplatku se k lékaři nedostanete.“
- „Je to naše interní pravidlo.“
Takové tvrzení samo o sobě neprokazuje oprávněnost poplatku.
Než zaplatíte, zjistěte, za co skutečně platíte
Poplatky ve zdravotnictví nejsou automaticky nelegální. Pacient si skutečně může některé služby hradit sám. Problém nastává tehdy, pokud je zpoplatněna standardní zdravotní péče hrazená z veřejného zdravotního pojištění nebo pokud je pacient nucen platit za službu, kterou podle pravidel zdravotního systému platit nemusí.
Nejdůležitější je proto rozlišovat mezi skutečným nadstandardem a poplatkem za běžnou péči.
Pokud máte pochybnosti, neplaťte bezmyšlenkovitě jen proto, že částku požaduje ordinace. Zeptejte se, požádejte o vysvětlení a uschovejte si doklady. V případě sporu se můžete obrátit na svou zdravotní pojišťovnu nebo příslušné orgány.